úvodní stránka kdo jsme sborová oznámení Doba karanténní sborový dopis vánoční hra 2020 pravidelná setkání Fotogalerie www odkazy kontakty + mapa GDPR

Spasitel je hlavou církve i světa ... 26. 4.2020

Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!

Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli!

Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše,Hospodinu!

(Ž 103, 20 - 22)

Píseň: Ž 104 (1,2,11,12)

On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,

neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

On předchází všechno, všechno v něm spočívá,

on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem.

Plnost sama se rozhodla v něm přebývat,

aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

(Ko 1, 15–20)

Sestry a bratři, před pár dny jsme si připomínali, jak Ježíš zemřel. Byl zatčen, odsouzen a popraven jako zločinec, zemřel jako nejubožejší z lidí. A teď si představte střih, po pár letech či spíše desítkách let se o něm dozvídáme z tohoto hymnu, jenž začíná slovy „On je obraz Boha neviditelného“. Jak se to mohlo stát? Co se to stalo? Leckdo si musel pomyslet a možná i dnes pomyslí, jaká je prazvláštní věc, vlastně nejzvláštnější a nepodivuhodnější proměna vnímání jednoho člověka. Víte, známe příklady, že někteří lidé to dotáhli docela daleko například v politice. (Napadá mě u nás třeba bývalý komunistický prezident soudruh Husák, ale i pan prezident Václav Havel. Oba byli vězněni, oba se stali prezidenty.)

Avšak tady je ještě něco jiného: popravený Ježíš toho „uznání“ slávy dosáhl až po své smrti a navíc je řečeno, že předchází všechno, že v něm bylo stvořeno všechno na nebi i zemi. Je počátkem i koncem, a pod ním je vlastně všechno, vždyť on je hlavou. A aby toho nebylo málo tak v něm dochází vše smíření. No, tak to už jsou takové duchovní nálože, že nikdo jiný jich z lidí nikdy nedosáhl. Takto, ono sice bylo úkolem člověkovým podle Genesis být tím obrazem Božím, ale člověk svému úkolu nikdy nedostál. To je ta tragédie, chtěl být lepší než Bůh, ale stal se horší než lecjaké stvoření následkem hříchu.

Přátelé v Kristu, ty verše jsou také osvobodivé. Jak to myslím, no jako lidé žijeme pod nejrůznějšími vládami. My starší jsme jich poznali více. Zakusili jsme různá panství, a patrně ještě zakusíme. Některé jsou lepší, některé horší, jiné až děsivé. Každopádně ale ten hymnus tyto všechny panství dává do závorky. Jaksi, politická moc není tím posledním naším soudcem nebo autoritou. Jistě víme, že politici mají obrovskou moc. Teď jsme to zakusili i v době šíření nemoci Covid-19, mohou nás omezit, ochromit ekonomiku, poslat děti ze škol, zavřít celou zemi. Jenže pořád jsou podřízení Kristu. To je překvapivé, že?

Jsou ale i takové věci jako je onen nechvalně známý vir, jako jsou nejrůznější nemoci. I o nich můžeme říci, že nad námi nemají určující moc. Protože tu hlavní moc má Ježíš. Musíme promýšlet v jakém smyslu je to řečeno a myšleno. Jistě na nás mnohé nemoci dotírají, jistě na nás dotírá jako ohrožení spousta věcí, starověk myslel i na různé padlé anděly atd. Jistěže každý zemřeme. Co chce říci pisatel Koloským: Nic z toho nejsou nějaké entity, které by nás zničili, převzali vládu, vymkli se a zmizeli mimo dosah Boží moci. Nic, dokonce ani sucho a kůrovec či ekologická katastrofa. Bůh nás smiřuje a nic se mu nevymklo „z rukou“. To je to hluboké přesvědčení a víra, Bůh nás nezanechává osamělé napospas trablům, ďáblům, válkám, virům, eko-katastrofám a čemu všemu ještě. (Je moudré se však zastavit, využít darovaný čas a promyslet, nakolik jsme příčinou my sami, vzít pokorně události do našich hlav a zhodnotit, co děláme špatně.)

Sestry a bratři, teď jsem mohl zhlédnout několik dílů seriálu Babylon Berlín. Je situován do Výmarského Německa dvacátých let 20. století. Při sledování (zdaleka nejsem u konce) jsem si otázku, proč vlastně nastoupil nacismus a jestli to nesouvisí s„atmosférou“ demokratického meziválečného Německa. Co všechno se dělo špatně, a také, co se mělo stát lépe. Ovšem nabízí se pichlavá otázka, jestli nevidíme nějaké paralely s naší dobou - o sto let později. Je moudré tedy reflektovat dobu, co si člověk zapříčinil sám a jaké ona doba může mít vyústění. (Příklad dnes: nakolik moudře zacházíme s přírodou? Co je příčinou rychlé  proměny klimatu? Jaké jsou příčiny proměny politiky, správy věcí veřejných, a proč mají úspěch lidé, kteří jsou opakovaně nachytáni při lhaní? Co z toho všeho asi může vzniknout?) Teologicky, podle dnešního hymnu, je tu však jistota, že Bůh tvoří svět jako dobrý, vše je stvořeno skrze Krista, ale také, že jej posílá, aby nás usmířil. Kristus je pak Pánem, hlavou nade vším; je ale rovněž i dárcem nového života. Nebojme se tedy! (Ani toho, co stojí nad námi, co nás případně ohrožuje, vše je, a ještě bude, podrobeno Kristu.)

Sestry a bratři, pak je tu ještě jedna věc: On je hlavou církve. Církev má tedy nezastupitelnou hodnotu. Ne proto, že je morálně bezvadná a bezchybná, ale protože její hlavou je Kristus. Ona je tu zástupně za svět a pro svět. Je jeho tělem. Skrze ni se zvěstuje víra, naděje, láska. V ní se přeci pravidelně otvírají Písma, v ní je slaven hod lásky a oběti – večeře Páně. V církvi také vznikaly a stále vznikají podněty pro práci ve světě – třeba na poli humanitárním, sociálním, medicínském. Církev to nedělá jen pro sebe a své členy, ale zástupně za (a pro) svět, stejně jako se modlíme za naše bližní, za dobro ve světě. Církev je jakási Boží prvotina, jako byl (je) Izrael vyvoleným národem, ve smyslu smlouvy s Hospodinem, svědectvím pro ostatní národy. (Stejně je v církvi Hospodin skrze Krista naší hlavou, Pánem.)

Víte, pak ani nezáleží na tom, kolik je v církvi údů. Důležité je, aby Kristus byl stále její hlavou, aby nebyla jen poblázněným bezhlavým organismem. Důležité je, abychom stále dorůstali v toho, který je hlavou, totiž v Krista. V něm totiž jednou všichni dojdou jednoty, vše v něm spočine. AMEN

Modleme se:

Pane náš, děkujeme, že jsme se s Tebou mohli potkat. Víme, o Tvém podivuhodném vzkříšení, víme, že ty jsi vítěz a Král. Kriste, někdy však podléháme malomyslnosti, třeba když máme starosti, když na nás dotírají nemoci, když máme se strach o náš stát a lidi v něm, o přírodu, o vodu v přírodě. Prosíme, pomáhej nám v úzkostech. Prosíme, zbavuj nás strachů, vždyť čteme, že ty jsi Pánem nade všemi mocnostmi, vše bylo skrze tebe stvořeno, vše spěje ke smíření, ano, ty sis podmanil všechny síly.

Pane, prosíme tě také za naše bližní ve světě, prosíme Tě za jejich svobodu, za jejich dobré bytí.

Pane náš, prosíme i za naši církev. Prosíme konkrétně za náš sbor. Dej, aby odloučení všech údů napomáhalo k dobrému. Bože prosíme za stmelení nás všech, vděčnost za každou sestru a každého bratra, za radost ze Tvého vzkříšení, za naději do dalších po-krizových dnů.

Pomodleme se ještě modlitbu, kterou nás učil Ježíš: Otče náš, který jsi v nebesích... .

Amen

Píseň: Ez 244

Poslání:

"Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi."

Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.

Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám.".

(L 24, 34b - 36)

POŽEHNÁNÍ:

Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem

a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů

a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce - jemu sláva i moc navěky. Amen.

Píseň: Ez 702

Ladislav Havelka, farář