Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Džbánově - Ústí nad Orlicí

logo Českobratrské církve evangelické
farnost Džbánov

Velikonoce 2021
ve sboru Džbánov – Ústí n. Orlicí

 

V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin. Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eli, Eli, lama sabachtani?", to jest: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?' Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: "On volá Eliáše."  Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít. Ostatní však říkali: "Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!"  Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.  A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili. Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: "On byl opravdu Boží Syn!"  (Mt 27,45 - 54)

Vážené sestry a bratři, milí přátelé,
letos začínám sborový dopis trochu temně a to nejen proto, že velikonoční dění je také do velké míry ponuré (zrada, politický proces, nepochopení, bolest, opuštěnost, kříž, smrt). I my žijeme totiž v nejisté době, byť, až budete číst tyto řádky, situace se zřejmě začne „lámat“ a budoucnost se bude jevit optimističtěji.

Nejistá doba a temno znamená pro naši zem šok. Vnímám to tak, že jsme si zvykli v minulých desetiletích, na dobu docela přejnou. Ano, minimálně od roku 1989 naše životy nebyly ničím zásadně špatným ohrožovány, ač samozřejmě osobní tragédie tu jistě také byly a mnohé se dalo udělat lépe. Myslím však, že jako země jsme spíše prosperovali, nebyla zde válka, nastala svoboda, žádné rány typu pandemických infekcí. Jistě, přišly třeba záplavy, ale s těmi jsme se pozoruhodně rychle vyrovnali za pomoci snad celého národa – panovala mezi námi velká solidarita. Dokonce jsme byli tak dobří, že jsme v devadesátých letech docela vydatně pomáhali třeba cizím uprchlíkům z Balkánu.

Ovšem situace se v uplynulém roce dramaticky změnila. Zasáhla pandemie nepoznaná mnoha generacemi lidí – tak asi 100 let jsme zde nic obdobného neměli. Bohužel, dnes to vypadá tak, že jsme, jako společnost, vůbec neuspěli – jsme hodně „promoření“ a tudíž sbíráme tisíce  mrtvých. (Díky nyní patří zejména nemocničnímu personálu, nesmírnému nasazení sester a dalších u lůžek lidí.) Snad všechny společnosti mají s pandemií problémy, ale my žijeme v jedné z nejvíce zasažených zemí na světě. Celkově situaci nezvládáme. Skutečně nás do velké míry zasáhla temnota. Je potřeba si to přiznat, ale také si přiznat i naše chyby (viny). Proč jsme to dopustili?

Sestry a bratři, letos mi naše situace připomněla velkopáteční události. „V poledne nastala tma“, to čteme v našem oddíle. V pravé poledne najednou padá tma. Opravdu se jedná o temný okamžik v dějinách lidstva. Ježíš z Nazareta, ten, který mnohým pomohl, ten, který ukazoval na  boží království mezi námi, ten, jenž osvobozoval z vin a hříchů, s nímž byl i samotný Pán Bůh, milovaný Syn končí vinou jakési politické temné hry na kříži jako poslední zločinec. A aby toho nebylo málo, setkává se s výsměchem, pohrdáním snad ode všech, kteří byli spolu s ním na Golgotě. Navíc to vypadá, že je úplně bezmocný, nezareaguje ani na slova: „jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ Ano, té tichosti, zmlklosti je třeba si všimnout, je velmi nápadná. Boží mlčení… Možná i Ježíš je ze všeho překvapen, vložil svoje já do rukou Božích a teď se s ním děje toto. Temnota vrcholí Spasitelovými slovy: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“

Drazí v Kristu, možná se s tím setká každý umírající, když po něm začíná natahovat ruku smrt. Představuji si i každého umírajícího na covid, jak křičí, alespoň v duchu, plíce mu/jí jinak nestačí: Bože můj, Bože můj… .

Každopádně ale tento okamžik umírání nebyl jenom temný, tím se také dostáváme k něčemu pozitivně zvěstnému. Po Ježíšově skonání se totiž chrámová opona roztrhla v půli od shora až dolů. Jakoby se ta nejsvětější síň a místo Božího příbytku otevíralo (chrámová opona byla umístěna ve Svatyni svatých, kde byla truhla smlouvy, na které sídlil samotný Bůh). Podle evangelisty se děje opravdu něco mimořádného, čteme například, že mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena. Však nakonec i nezúčastnění (v náboženském smyslu) římští vojáci, nota bene zvyklí na smrt, vyznávají, že to byl skutečně Syn Boží.

Sestry a bratři, co z toho? Znamená to, že skonání Ježíšovo, Ježíšův kříž, otevírá tedy i ty hlubiny a temnoty, věci skryté, ukryté. Můžeme se tedy, aniž bychom rychle předjímali vzkříšení, na jeho smrt podívat i z této perspektivy – jeho smrt paradoxně otevírá i to nejtemnější a  apravuje věci. Smrt se chtěla vyřádit, ale výsledkem je velká proměna, opona je roztržena, máme přístup k Nejvyššímu a on zase bezprostřední přístup k nám, zesnulí jsou vzkříšeni. To asi chce říci ono dogmatické: Ježíš za nás trpěl, umíral.

Milí přátelé, co to může znamenat v dnešní těžké době, v době covidové? Mějme naději, že i ta smrt a spousty nevinných obětí budou přetavena v cosi pozitivního. Jejich oběť není marná. Minimálně na politické a společenské úrovni si z toho musíme vzít ponaučení a vyznávat i své viny, což je mimochodem předpoklad k obratu (obrácení). Ale hlavně: věřme, že Bůh má své děti na paměti, že mu leží na srdci každý jednotlivý člověk, každá oběť, stejně jako mu leží na srdci jeho milovaný Syn Ježíš. Mějme naději pro všechny.

Ladislav Havelka, farář

Program sboru:

- Sborové shromáždění, které bývá v březnu, se letos z epidemiologických důvodů odkládá. O náhradním termínu budete informováni.
2.4. Velký pátek. Bohoslužby v našem sboru letos bohužel nebudou. Je nám to moc líto. Jste však zváni k bohoslužbám, které se konají po internetu nebo v jiných sdělovacích prostředcích.
4.4.
Boží hod velikonoční. Platí to, co je výše uvedeno k Velkému pátku.
28.5. Připravujeme letos opět Noc kostelů v našem sboru. Pakliže zdravotní situace dovolí, můžeme se těšit i na divadelní spolek Vicena.

Nezapomněli jsme ani na slibované přednášky Aleny Naimanové na téma: Naše paměť – co dělat, aby lépe fungovala a také na sborový den s bratrem doc. Petrem Slámou na téma: Exodus - příběh o Boží pomoci v lidské bezmoci. Vše záleží na hygienické situaci, budete včas informováni o datech konání.

Ve sboru, po uzdravení br. faráře, budou probíhat pravidelné akce on-line, jako jsou biblické hodiny, konfirmační příprava, výuka náboženství. Prosím, přihlaste se na uvedených kontaktech, jestliže se budete chtít připojit.
Děkujeme.

Sestry a bratři, uvědomujeme si, že letos je program opět omezený. Litujeme toho, ale zároveň věříme, že Bůh je s námi i tehdy, když se nemůžeme sejít. Záleží teď hodně na každém z nás, jak si připraví Velikonoce, aby měly i duchovní stránku. Je to tedy pro nás i výzva, která může být k dobrému.