Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Džbánově - Ústí nad Orlicí
Píseň: Ez 178
A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. 30 Potom všem se
shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. 31 Vy však hledejte
jeho království a to ostatní vám bude přidáno. Nebojte se, malé stádce, neboť
vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. [L 12, 29–32]
Jak neshánět, jak se netrápit? Potraviny, jídlo a pití jsou přeci základní věci pro přežití.
Byli bychom byli v šoku, kdyby se nám jich nedostávalo, kdybychom měli potraviny
na lístky, příděl. Takovou situaci si v současném světě ani nedovedeme představit,
protože jsme si zvykli žít v naprostém dostatku. Docela mě překvapilo, že v nynější
situaci nejsou k dostání takové samozřejmosti jako desinfekční mýdlo, nebo roušky.
Říkám si, jak nás vykolejí, když něco banálního chybí a jak je blahobytná společnost
zaskočená, když se něčeho nedostává. Kladu si otázku, co by se stalo ve společnosti,
kdyby opravdu došly potraviny. Ale pak ta otázka na Ježíše vlastně zní: Můžeme se
netrápit co jíst a pít? Je to vlastně lidské?
Sestry a bratři, můžeme si to představit tak, že evangelista mluví k lidem, pro
které se stala honba za majetkem cílem života. Před těmito verši čteme příběh o
bohatém člověkovi, jemuž se hodně urodilo. Našel řešení pro svou úrodu, pořídit si
větší stodoly, pak se sám k sobě modlil, jak to skvěle vyřešil. Byl zaujat svým
úspěchem a myslel si, že bohatství mu dává záruku věčného života. Nic dalšího
nepotřeboval, což byla samozřejmě iluze. Biblicky: hromadil poklady, ale nebyl
bohatý před Bohem.
Milí přátelé, i my jsme stále společností, ve které nás starosti o HDP, rostoucí
výrobu a vlastně růst všeho může docela pohltit. Nezbytné věci jako je materiální
zabezpečení, nás může zcela paralyzovat a duchovně strávit. Známe kolotoč
konzumního života - práce, zabezpečování, nákupu, užívání prostředků a pak zase
dokola. Proč? Inu, abychom měli prostředky, musíme docela hodně pracovat (a když
to nestačí, vezmeme druhé zaměstnání). Myslím proto, že současná krize, která se pojí
s pandemií Covid-19, je takovou výzvou pro globalizovanou společnost (to není nic
jiného než totálně propojenou společnost). Asi se naše bohatství poměrně ztenčí.
Zavřeno mají nejen obchůdky, hospody, služby, ale začínají se zavírat i továrny. Na
druhou stranu, je hezké však vidět, jak komíny nekouří a letadla nelétají, nebo jen
malounko. Slunce však začíná vše prozařovat, lépe se dýchá, a ptáci zpívají tak nějak
svobodněji. Jak najednou máme na sebe více času. Jde to? Jde to!
Sestry a bratři, výzva je i pro nás! Slyšíme zde: „ ...hledejte jeho království...“
Můžeme zase začít v klidu s přemýšlením a modlitbou. Srovnat si priority, co je
důležitější, mít ještě více nebo být se svými blízkými? Co ocení děti a vnoučata více?
Co je životodárnější, čas s druhým nebo nový automobil? Až opadne tato tíživá,
omezující a nebezpečná „chřipka“, tak naše modlitby a přemýšlení zúrodníme, vždyť
jednou pomine doba karantény, tím si můžeme být jisti. Zase se budeme více setkávat,
starat se jeden o druhého, rozdávat (srovnejte s v.32n).
Ježíš nám říká: „Otec přece ví, že to potřebujete. Vy však hledejte jeho království
a to ostatní vám bude přidáno. Nebojte se, malé stádce!“
Otče, ty víš, co potřebujeme. Děkujeme Ti za vše, co z Tvých rukou dostáváme. Je
toho tolik, bez tvého požehnání bychom vlastně byli ničím. Svěřujeme do Tvých rukou i
náš strach a úzkost a prosíme, neopouštěj nás ve chvílích nejistoty. Díky za ujištění o
tvé lásce a péči. Nasměruj nás, Pane, do Tvé budoucnosti – království Božího,
abychom žili ke Tvé slávě a dobrými vztahy s našimi bližními. Amen.
Píseň: Ez 671
Ladislav Havelka, farář
A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. 30 Potom všem se
shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. 31 Vy však hledejte
jeho království a to ostatní vám bude přidáno. Nebojte se, malé stádce, neboť
vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. [L 12, 29–32]
Jak neshánět, jak se netrápit? Potraviny, jídlo a pití jsou přeci základní věci pro přežití.
Byli bychom byli v šoku, kdyby se nám jich nedostávalo, kdybychom měli potraviny
na lístky, příděl. Takovou situaci si v současném světě ani nedovedeme představit,
protože jsme si zvykli žít v naprostém dostatku. Docela mě překvapilo, že v nynější
situaci nejsou k dostání takové samozřejmosti jako desinfekční mýdlo, nebo roušky.
Říkám si, jak nás vykolejí, když něco banálního chybí a jak je blahobytná společnost
zaskočená, když se něčeho nedostává. Kladu si otázku, co by se stalo ve společnosti,
kdyby opravdu došly potraviny. Ale pak ta otázka na Ježíše vlastně zní: Můžeme se
netrápit co jíst a pít? Je to vlastně lidské?
Sestry a bratři, můžeme si to představit tak, že evangelista mluví k lidem, pro
které se stala honba za majetkem cílem života. Před těmito verši čteme příběh o
bohatém člověkovi, jemuž se hodně urodilo. Našel řešení pro svou úrodu, pořídit si
větší stodoly, pak se sám k sobě modlil, jak to skvěle vyřešil. Byl zaujat svým
úspěchem a myslel si, že bohatství mu dává záruku věčného života. Nic dalšího
nepotřeboval, což byla samozřejmě iluze. Biblicky: hromadil poklady, ale nebyl
bohatý před Bohem.
Milí přátelé, i my jsme stále společností, ve které nás starosti o HDP, rostoucí
výrobu a vlastně růst všeho může docela pohltit. Nezbytné věci jako je materiální
zabezpečení, nás může zcela paralyzovat a duchovně strávit. Známe kolotoč
konzumního života - práce, zabezpečování, nákupu, užívání prostředků a pak zase
dokola. Proč? Inu, abychom měli prostředky, musíme docela hodně pracovat (a když
to nestačí, vezmeme druhé zaměstnání). Myslím proto, že současná krize, která se pojí
s pandemií Covid-19, je takovou výzvou pro globalizovanou společnost (to není nic
jiného než totálně propojenou společnost). Asi se naše bohatství poměrně ztenčí.
Zavřeno mají nejen obchůdky, hospody, služby, ale začínají se zavírat i továrny. Na
druhou stranu, je hezké však vidět, jak komíny nekouří a letadla nelétají, nebo jen
malounko. Slunce však začíná vše prozařovat, lépe se dýchá, a ptáci zpívají tak nějak
svobodněji. Jak najednou máme na sebe více času. Jde to? Jde to!
Sestry a bratři, výzva je i pro nás! Slyšíme zde: „ ...hledejte jeho království...“
Můžeme zase začít v klidu s přemýšlením a modlitbou. Srovnat si priority, co je
důležitější, mít ještě více nebo být se svými blízkými? Co ocení děti a vnoučata více?
Co je životodárnější, čas s druhým nebo nový automobil? Až opadne tato tíživá,
omezující a nebezpečná „chřipka“, tak naše modlitby a přemýšlení zúrodníme, vždyť
jednou pomine doba karantény, tím si můžeme být jisti. Zase se budeme více setkávat,
starat se jeden o druhého, rozdávat (srovnejte s v.32n).
Ježíš nám říká: „Otec přece ví, že to potřebujete. Vy však hledejte jeho království
a to ostatní vám bude přidáno. Nebojte se, malé stádce!“
Otče, ty víš, co potřebujeme. Děkujeme Ti za vše, co z Tvých rukou dostáváme. Je
toho tolik, bez tvého požehnání bychom vlastně byli ničím. Svěřujeme do Tvých rukou i
náš strach a úzkost a prosíme, neopouštěj nás ve chvílích nejistoty. Díky za ujištění o
tvé lásce a péči. Nasměruj nás, Pane, do Tvé budoucnosti – království Božího,
abychom žili ke Tvé slávě a dobrými vztahy s našimi bližními. Amen.
Píseň: Ez 671
Ladislav Havelka, farář