Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Džbánově - Ústí nad Orlicí
Advent a Vánoce 2025
ve sboru Džbánov – Ústí nad Orlicí
Obraz: Lukas Cranach st., Panna a dítě, 1518
Vážené sestry a bratři, milí přátelé,
vloni jsem na tomto místě sborového dopisu popisoval realitu dneška, a dospěl jsem k tomu, že žijeme ve světě, který nese spoustu hrozeb – klimatická změna, čím dál sebevědomější nástup autoritativních režimů a států jako je Rusko, Čína, Írán, nedůvěra v demokratické instituce v České republice atd.
Bohužel, když píšu toto zamyšlení, mám za to, že hrozby se neotupily, naopak. Svět mi přijde ještě daleko nestabilnější. Nacházíme v době, kdy zažíváme celoplanetárně strmý růst různých konfliktů. Podle statistik je velkých konfliktů údajně nejvíce od skončení druhé světové války, což je hodně alarmující.
Jak to bylo v minulosti? Dovolte mi osobní svědectví. Dětství a adolescenci jsem ještě zažil za minulého režimu. Zbraněmi se chřestilo, ale to, že by mohla vypuknout válka, se nám nezdálo. Nebo jsme to tak nevnímali? Nevím. Každopádně svět byl přehledný: my a oni. Velmoci se (vojensky) držely v šachu. Pak přišlo uvolnění, nedávno jsme oslavili 17. listopad, který přinesl optimismus, že budeme směřovat k lepším zítřkům a průvodkyní a strážkyní nám bude liberální (otevřená, dbající na práva a kontrolu moci) demokracie. To se do velké míry stalo, byť problémy byly.
Jak je to dnes? Žel jsme v jakémsi protipohybu, směrem k utahování šroubů, jako by svobody už bylo moc. V Evropě jsou na koni strany, které staví na nacionalismu, obraně svých hodnot, proti migraci, pro svět, který byl v minulosti „normální“. Vezměme si i naši nově vznikající vládu, jistě nevíme, jak to dopadne, ale jedno je zřejmé, lidi chtějí změnu a je otázkou kam až nová garnitura ve svých změnách zajde, kam jí dovolíme zajít.
Sestry a bratři, kladu si otázku, co by chtěl Ježíš? To je totiž pro křesťany zásadní, klíčová otázka. Podle mě Ježíš politickým elitám vůbec nepodlézal, neměl rád pokrytectví – kárá své duchovní bratry, farizeje, čistí Chrám, dostává se do sporu se saducejskou stranou. Čteme, že přišel ke ztraceným ovcím lidu izraelského, ale dal za příklad třeba cizáka Samaritána, jeho pomoc bližnímu, milosrdenství. Ježíš lidi uzdravoval, pomáhal, osvobozoval je z okovů a osidel, do nichž se během svého života dostali – vzpomeňme například na cizoložnou ženu. Měl porozumění pro lidi, kteří byli pokorní, všelijak zdeptaní a pod náporem těžkého života a třeba zdravotních problémů. Milí přátelé, Ježíšovi šlo o hlubší věci - ne mávat praporem Božího lidu, nešlo mu o to lidi zašlapat, zavřít, odsoudit, ale spíše uzdravit, osvobodit a ukázat, nabídnout nové pohledy na dobré Boží království. Jedna z prvních věcí, které udělal, byla doplnění vína na svatbě. Ano, už tehdy se prolamovalo něco krásného a pěkného jako to nejlepší víno na konci svatby. Myslím, že bylo přirozené, že se křesťanství rozšířilo do celého světa, neboť evangelium mělo v sobě ten potenciál. Vždyť evangelium znamená dobrá zpráva. Dobrá zpráva o milosrdném Otci a jeho záchraně (osvobození) skrze Syna Ježíše. I ostatní lidé přece touží po dobrém životě, po záchraně, po místě, kde bude kralovat milující Otec. Řekněte mi, kdo po tom netouží, kdo třeba touží po žaláři (místo svatby)?
Sestry a bratři, Ježíšův program je dobrý, protože takovýto přístup k lidem má dobrý smysl. Je to pozitivní program, je to vize dobré budoucnosti – vize Království nebeského. Vymezování se vůči druhým a dokonce násilí na druhých, byť jsou to třeba i všelijací viníci a hříšníci, plodí zase zlobu a násilí. Nejsme o nic lepší než Němci, nebo Irové, Afričané či Ukrajinci. Jistě máme svá specifika, ale nejsme lepší. V každém národě jsou lidi lepší a horší, morální i amorální. Negativní vymezování, odsuzování, mávání nacionalistickým praporem vede spíše zlým směrem.
Ladislav Havelka, farář
Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil." On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.' Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Mt 2, 13-16