Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Džbánově - Ústí nad Orlicí

logo Českobratrské církve evangelické
farnost Džbánov


Spasitele zabijí ... 10. 4. 2020

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Daleko spása má, ač o pomoc volám.

Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.

Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.

Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.

Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.

(Ž 22, 2-6)

Píseň: Ez 308

Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho.

Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil."

(Mk 14, 1–2)

Sestry a bratři jsou Velikonoce – největší křesťanský svátek. Nicméně Velikonoce slaví nejen křesťané, ale i židé. Proto evangelisté mluví mimo jiné také o svátku nekvašených chlebů, protože opravdu na Velikonoce židé jedí nekvašený chléb: macesy. Totiž při útěku Izraelců z Egypta nebyl čas na prokvašení těsta, což také znamená, že to staré, které symbolizuje kvásek, se opouští. A ruku na srdce i my máme spoustu věcí, které  máme opustit nebo také odpustit... . Každopádně Ježíš, jako věřící v Hospodina, se chystal oslavovat tento svátek. Na svátky přicházelo do Jeruzaléma množství poutníků, počet lidí se v tomto chrámovém městě čtyřnásobil.

Celé to mohlo mít pěkný průběh, jenže velekněží a zákoníci přemýšlejí, kterak by se Ježíše zmocnili a zabili jej. Toto je čiré zlo, napřít intelektuální síly do takového ohavného činu. Ptáte se proč? Mohla v tom být ivalita, Ježíš byl v té době slavný muž, prorok a kazatel, za kterým šly zástupy, kterému se zpívalo Hosanna. Tušíme, že za tím byla závist. Ale asi více než to. Tito lidé zřejmě nechtěli slyšet pravdu o sobě a světě, který reprezentovali, jemuž vládli ruku v ruce s Římany. Nejvíce ze všeho měli strach, strach ze změny pořádků, strach z nastolení nových věcí, navenek všichni Římany nenáviděli, ale tito představitelé s nimi spolupracovali, dokázali se dohodnout. Cítili se ohrožení. Byla v tom tedy i politika. (Co si jen pomyslet o člověku, který v Chrámě zpřevrací stoly...). Ježíšovi ovšem do hloubky neporozuměli. (Jeho Království není z tohoto světa...)

Sestry a bratři, tehdejší elita národa, aristokracie se bojí neklidu, vzpoury, revoluce. Víte, do té doby existovalo napětí mezi Ježíšem a zbožnými skupinami kolem farizeů, ale z jistého nadhledu to může být vnímáno pouze jako „hra“ o malé spory (o uzdravování, o sobotu, o výklad Zákona...), nicméně teď jde do tuhého, jde o politiku, kde hodně fouká a někdy jde také o život. Vidíme zde zákulisní jednání, politikaření, intriky a PR, aby to celé nevypadalo zle, aby nedošlo k dalšímu negativnímu stupňování napětí. („Hlavně, aby se lid nevzbouřil“.)

Drazí, někdy se chceme vyhnout politice, ale ona nás dohoní. To, co člověk dělá pro druhé, ve veřejném prostoru, už je vlastně politické. Někoho to může provokovat (i dnes známe hanlivé označení „politické neziskovky“, které má vyvolat nedůvěru a odpor ke vměšování se do „našich“ záležitostí). Ale nejen s tím se Ježíš setkal, zanedlouho se najde i ten zrádce, učedníci nebudou sto s Ježíšem bdít a podpořit jej ve složitém rozhodování, Petr zapře a Pilát si bude mýt ruce. Skoro by se chtělo lomit rukama a říci, že lidstvo se nemění a učedníci nejsou jiní než jejich spolubližní. Ale stejně to zamrzí, je toto nadějné? Je to spíš obžaloba církve (učedníci), ovšem i světa a politických soudů a vražd (velerada a Pilát). Záblesky naděje ovšem vidíme: Jsou jí podceňované ženy, které jsou nablízku Ježíšovi i v těchto chvílích (jedna rozbíjí drahocennou alabastrovou nádobu se vzácným olejem, aby Krista pomazala – čtěte dále v Markově evangeliu). Ženy stojí pod křížem a ženy jsou první, které zjistí, že hrob je prázdný... .

Sestry a bratři, pašijové dění je dramatické, zarazí nás ale nejvíc klid Ježíšův. Jistě vede duchovní boj modlitba v Getsemane), ale jinak svůj úděl snáší statečně. Je to zvláštní Syn boží, nerozmetá shromáždění velerady, ani výslech u Piláta, nechá se vysmívat, bičovat a poplivat, nakonec i ukřižovat. Nemůžeme se ubránit dojmu, že je docela pasivní. Jenže On je vlastně nastavené zrcadlo nám, lidstvu. Vidíme, co dokážeme, jak jednáme s Pravdou, když se nám nehodí.

Každopádně, když čteme pozorně, tak Ježíš má vlastní sebepochopení, vnímá se jako ten, který se dává za mnohé, to můžeme pozorovat v dění u Velikonoční večeře (Mk 14, 22 – 25). Ztotožňuje se s velikonočním beránkem, který byl obětován v době vysvobození z Egypta. Abychom byli vysvobozeni z našich lží, falší, intrik, ale také ne-věrnosti a zrady, musí se Ježíš obětovat. Na celé to dění můžeme nahlížet teologicky tak, že Bůh dokázal obrátit tento podlý čin politické vraždy (a zrady učedníků i zástupu lidí) vlastně ve smysluplnou oběť. Pro nás to, milí věřící, znamená, že můžeme žít z Krista, že z jeho oběti dojdeme k Životu. To je vlastně tajemství oběti a obětování se, který zná skoro každý rodič. Aby totiž rodičové měli a vychovali potomka, tak se také musí obětovat, musí mu/jí dát svůj čas, musí k němu vstávat, musí mu věnovat dost ze sebe sama, v neposlední řadě i dost peněz, jak spočítali mnozí ekonomové.

Sestry a bratři, můžeme tedy učinit závěr, že tyto pašije, utrpení, zradu, zapření, dokáže Bůh obrátit v dobrou věc. Paradoxně vyjádřeno, Ježíšova smrt je dobrá, je to oběť za každého z nás, za každého hříšníka. Je to čin lásky. Nebojme se tedy žít z jeho dobroty a lásky, žijme z jeho odpuštění. AMEN

Modleme se:
Hospodine, ty nás znáš, víš, co dokáže člověk. Přesto nás máš rád. Jsme jako tvé drahé děti. Dopřej nám stydět se za své hříchy a zrady, ovšem ne za tvého Syna a za jeho nejmenší a nepatrné bratry a sestry. Pomoz nám v srdci vyznat tvé bláznovství jako radost, jako údiv nad nepochopitelnou láskou (milostí) a jako sílu tvé pokory. Amen.

Poslání:
Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. (1 Kor 15, 22)

Píseň: Ez 312

Ladislav Havelka, farář